Marie Gabriela
16. ledna 1938 se shromáždily v kapitulní síni italské trapistické mnišky, aby naslouchaly promluvě matky abatyše. Matka Pia Gullini mezi jinými četla a komentovala brožuru, ve které velký apoštol jednoty křesťanů Paul Couturier vybízel křesťany, aby se spojili v modlitbě a oběti: Jedině prožitá bolest rozdělení může otevřít srdce všech křesťanů k naslouchání Ježíšově bolesti, s kterou během poslední večeře snažně prosil Otec: "Aby všichni byli jednou… aby svět uvěřil." Snad se najednou mnohé neznámé a skryté životy ochotně spolupracovat na tomto velkém úkolu sjednocení křesťanů.Jedna mladá třiadvacetiletá sestra, Marie Gabriela, byla hluboce zasažena touto výzvou. Tato mladá řeholnice jednou vyznala, že když viděla někoho se obětovat, vždy toužila se do této oběti zapojit. Nepřekvapuje tedy, že ihned po skončení shromáždění šla ke své představené: "Dovolíte mi obětovat svůj život, protože jako má hodnotu? Vy sama jste mi řekla, že se tak může učinit s příslušným dovolením." Nenechala se odradit odmítavou odpovědí. Vrátila se po několika dnech: "mám dojem, že to pán ode mě opravdu žádá. Stále na to myslím, aniž bych chtěla." S veliký zdráháním jí představená povolení dala. Pak se už o tom nemluvilo.
Marie Sagheddu vstoupila do kláštera 30. září 1935 a připojila ke svému křestnímu jméno Gabriela. Jeden z jejích sousedů v Dorgali dosvědčuje: "Když jsem se dozvěděl, že Marie Sagheddu pomýšlí na to, stát se mniškou, nemohl jsem tomu uvěřit… Nezdála se mi být vhodným typem pro klášter. Už jako dítě byla Marie otevřená, upřímná a obětavá, výborná školačka. Byla vždy ochotna pomoci spolužákům, ale musela zanechat školy na konči šesté třídy, ve dvanácti letech, aby pomáhala rodině vydělávat na živobytí. Smysl pro povinnost, poctivost a poslušnost byly v jejím žebříku hodnot na jednom z prvních míst. Byla fyzicky zdatná, neváhala na sebe brát i ty nejtěžší práce v domě a na poli. Současně však byla mladá Marie tvrdohlavá, netrpělivá a náročná. Chtěla mít vždy ve všem posledním slovo. Když nebylo po jejím, rozzlobeně dupala nohama a křičela: "Jdi k ďasu! Hrome!" Kromě nedělní povinnosti zanedbávala svátosti a liturgické úkony. "nechodila často do kostela," vzpomínají její rodáci "dávala přednost četbě románů, hře karet nebo jiným hrám."
Když ji maminka pobízela, aby šla na večerní požehnání, Marie odpovídala: "Běžte si tam vy!" nebo "Nechte mě být, není to nutné!" a pokračovala v četbě nebo ve hře.
Když však dosáhla 18 let, nastala změna, o které nikdy nemluvila snad proto, že se jí nikdo na to nezeptal. Jednalo se o příběh lásky k Ježíši, který získal její srdce. Nebylo to nutné vyjadřovat slovy. Plody obrácení mluvily za ni. Přihlásila se do hnutí Katolická akce, začala vyučovat děti náboženství a navštěvovat nemocné. Nikdy neodmítala osoby, které prosily o almužnu. Často vstávala brzy ráno, aby pomohla sousedům při pečení chleba. Začala rozjímat a zúčastňovat se měsíční adorace. Zpovídala se skoro každý týden a denně přijímala Eucharistii. Připodobnit se k tomu, koho milovala, se pro ni stalo nezbytnou nutností. Zanedlouho po svém obrácení pocítila povolání k řeholnímu životu a svěřila se s tím svému zpovědníkovi. "Chtěla bys vstoupit do kláštera v Grottafarratě?" otázal se jí o Meloni, který poslal již několik jiných děvčat z Dorgali do tohoto trapistického kláštera. (V roce 1957 se trapistická komunita přestěhovala do Vitorchiana, kde jsou nyní uloženy ostatky blahoslavené Marie Gabriely.) "Pošlete mě, kam chcete," odpověděla Marie. "Tak půjdeš do Grottferraty," rozhodl.
V červenci 1938, sedm měsíců poté, co Marie Gabriela nabídla svůj život Bohu za sjednocení křesťanů, matka Pia Gullini psala jednomu anglikánskému mnichu: Četla jsem na kapitulo výzvu vašeho přítele o. Couturiera a jedna mladá sestra mě požádala, zda by mohla obětovat svůj život za sjednocení křesťanů. Dovolila jsem jí to. Nyní je tato sestra v nemocničce, protože se u ní projevily příznaky tuberkulózy. Byla jednou z nejzdatnějších v komunitě a v její rodině nebyl absolutně nikdo, kdo by trpěl touto nemocí. Jedná se o Marii Gabrielu, opravdovou dceru, obdařenou neobvyklou inteligencí. Teprve teď, když ji Pán volá k sobě, si uvědomuji, jakým je pokladem.23. dubna 1938, na neděli Dobrého Pastýře, pětadvacetiletá sestra Marie Gabriela vydechla naposled v náručí matky představené. Těsně před smrtí se jí matka představená zeptala: "Obětuješ všechno za sjednocení .
