Turínské plátno
7. 4. 2007
Turinské plátnoV tomto plátnu byl zabalen Pán Ježíš po smrti na kříži. Z plátna se zjistilo, že Pán Ježíš měl krev typu AB. Muž na plátně byl bičován a bylo zjištěno i trním korunován. Vím, dá se říct, že to může být falzifikát, ale není. Na plátnu je zobrazena jeho umučená tvář i optisk těla. Plátno muselo být vystaveno velkému záření, když zmrtvých vstal. Na plátně je zobrazen určitě Ježíš. Těžko říct. Tajemství plátna začalo vědce zajímat až na sklonku 19. století a celou záhadu samozřejmě ještě prohlubuje odmítavý postoj církve, která dlouho nechtěla poskytnout vzorky plátna k bližšímu zkoumání.
Další impuls přišel z jiné strany. Jistý biolog na přelomu století na základě zkoumání rubáše vyřkl teorii, že plátno obarvil pot z Kristova těla. Katolická církev se tehdy jeho závěrů chytila, ale mělo to nečekané důsledky. V Evropě se objevilo dalších 130 podobných relikvií, z nichž některé jsou uloženy po svatostáncích po celé Evropě dodnes. Bylo jasné, že takhle by to asi nešlo. Ani při bližším zkoumání se však nepřišlo na to, jakým způsobem byl obraz postavy na plátno opravdu přenesen.
Další světlo vnesl do případu La Sacra Sidone doktor Yves Delage, který roku 1902 po několika zkoumáních zjistil, že na rubáši jsou stopy balzamovací látky používané v Palestině. V roce 1932 pak prezentoval svůj názor soudní lékař, doktor Pierre Barbet z Francie. Ten mimo jiné zjistil, že postava z plátna má stopy po hřebech na zápěstích - nikoli na dlaních a na chodidlech. Tedy ukřižovaný byl skutečně usmrcen tak, jak se tento trest praktikoval v biblické Palestině. Zajímavé, že?
První skutečná analýza plátna proběhla až o 40 let později. Ujali se jí však dva významní evropští odborníci, profesor Max Frei, expert v oblasti soudního lékařství, a profesor Gilbert Raes, odborník na materiály z univerzity v Gentu. Jejich rozbor tehdy potvrdil starověký původ rubáče a určil i lokaci původu - Střední východ.
Pak se ke slovu dostali i odborníci z NASA, kteří pomocí moderních přístrojů vytvořili trojrozměrnou podobu Ježíše, lépe řečeno muže z plátna, zjistili jeho váhu i výšku.
Během dalších desítek let probíhalo spoustu výzkumů plátna, ale také spoustu výstav a návštěv - např. 13. srpna 1980 při své návštěvě v Turíně si La Sacra Sidone prohlédl dnes už zesnulý papež Jan Pavel II. a na znamení pokory políbil lem plátna.
V roce 1988 proběhla dodnes velmi diskutovaná analýza částí roucha radionuklidovou zkouškou pomocí izotopu uhlíku C-14.
Odebrané vzorky látky (odebrání vzorků vědci dosáhli vůbec poprvé) byly odeslány ke zkoumání třem institucím. Vysoké škole technické v Curychu a univerzitám v Arizoně a Oxfordu. V říjnu byl také znám výsledek - plátno pochází z období 1280 až 1390 našeho letopočtu. Zarážející, viďte? Naučil se uhlík lhát nebo si celou dobu lžou lidé? Kde je pravda?
Zastánci Kristova rubáše totiž zkoušky okamžitě napadli s podezřením, že výsledky byly úmyslně zmanipulovány.
Jedna z teorií říká, že vzorky byly odebrány z míst, která už byla po četných požárech, jimiž plátno prošlo, rekonstruováno. Jiná se odvolává na možnou záměnu vzorků, aby se svět nedozvěděl pravdu. Jaká ale pravda je?
Závěry ikonografů naznačují, že muž z plátna je neuvěřitelně podobný raným uměleckým zobrazením Krista. Novozákonní evangelia, jejichž předpokládaný vznik se datuje do let 70 až 100 našeho letopočtu, tyto teorie potvrzují. Kupříkladu Matouš o Ježíšově pohřbu píše: "Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu..."
Stejně i nález zbytků rostlin na plátně dokazuje to, že plátno patrně pochází z jeruzalémské oblasti. Nepotvrzuje však stáří plátna a neřekne nám nic ani o muži, jemuž se stalo La Sacra Sidone místem posledního odpočinku.
Další impuls přišel z jiné strany. Jistý biolog na přelomu století na základě zkoumání rubáše vyřkl teorii, že plátno obarvil pot z Kristova těla. Katolická církev se tehdy jeho závěrů chytila, ale mělo to nečekané důsledky. V Evropě se objevilo dalších 130 podobných relikvií, z nichž některé jsou uloženy po svatostáncích po celé Evropě dodnes. Bylo jasné, že takhle by to asi nešlo. Ani při bližším zkoumání se však nepřišlo na to, jakým způsobem byl obraz postavy na plátno opravdu přenesen.
Další světlo vnesl do případu La Sacra Sidone doktor Yves Delage, který roku 1902 po několika zkoumáních zjistil, že na rubáši jsou stopy balzamovací látky používané v Palestině. V roce 1932 pak prezentoval svůj názor soudní lékař, doktor Pierre Barbet z Francie. Ten mimo jiné zjistil, že postava z plátna má stopy po hřebech na zápěstích - nikoli na dlaních a na chodidlech. Tedy ukřižovaný byl skutečně usmrcen tak, jak se tento trest praktikoval v biblické Palestině. Zajímavé, že?
První skutečná analýza plátna proběhla až o 40 let později. Ujali se jí však dva významní evropští odborníci, profesor Max Frei, expert v oblasti soudního lékařství, a profesor Gilbert Raes, odborník na materiály z univerzity v Gentu. Jejich rozbor tehdy potvrdil starověký původ rubáče a určil i lokaci původu - Střední východ.
Pak se ke slovu dostali i odborníci z NASA, kteří pomocí moderních přístrojů vytvořili trojrozměrnou podobu Ježíše, lépe řečeno muže z plátna, zjistili jeho váhu i výšku.
Během dalších desítek let probíhalo spoustu výzkumů plátna, ale také spoustu výstav a návštěv - např. 13. srpna 1980 při své návštěvě v Turíně si La Sacra Sidone prohlédl dnes už zesnulý papež Jan Pavel II. a na znamení pokory políbil lem plátna.
V roce 1988 proběhla dodnes velmi diskutovaná analýza částí roucha radionuklidovou zkouškou pomocí izotopu uhlíku C-14.
Odebrané vzorky látky (odebrání vzorků vědci dosáhli vůbec poprvé) byly odeslány ke zkoumání třem institucím. Vysoké škole technické v Curychu a univerzitám v Arizoně a Oxfordu. V říjnu byl také znám výsledek - plátno pochází z období 1280 až 1390 našeho letopočtu. Zarážející, viďte? Naučil se uhlík lhát nebo si celou dobu lžou lidé? Kde je pravda?
Zastánci Kristova rubáše totiž zkoušky okamžitě napadli s podezřením, že výsledky byly úmyslně zmanipulovány.
Jedna z teorií říká, že vzorky byly odebrány z míst, která už byla po četných požárech, jimiž plátno prošlo, rekonstruováno. Jiná se odvolává na možnou záměnu vzorků, aby se svět nedozvěděl pravdu. Jaká ale pravda je?
Závěry ikonografů naznačují, že muž z plátna je neuvěřitelně podobný raným uměleckým zobrazením Krista. Novozákonní evangelia, jejichž předpokládaný vznik se datuje do let 70 až 100 našeho letopočtu, tyto teorie potvrzují. Kupříkladu Matouš o Ježíšově pohřbu píše: "Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu..."
Stejně i nález zbytků rostlin na plátně dokazuje to, že plátno patrně pochází z jeruzalémské oblasti. Nepotvrzuje však stáří plátna a neřekne nám nic ani o muži, jemuž se stalo La Sacra Sidone místem posledního odpočinku.
O obrovský rozruch se pak postaral jeden jihoafrický profesor - Nicholas Allen. Ten totiž v roce 1995 prohlásil, že se mu podařilo experimentálně dokázat, jak plátno vzniklo. Pomocí středověkých technologií sestrojil přístroj, který by mu umožnil přenést obraz na plátno. K tomuto účelu vyrobil sochu Krista v životní velikosti a postavil ji na slunce kousek od své laboratoře. Do laboratoře pak zavěsil v temné místnosti plátno napuštěné tekutinou citlivou na světlo. Celý systém pak ještě doplnil čočkou, kterou umístil mezi plátno a sochu.
Po šesti dnech, v nichž bylo plátno osvětlováno, se na povrchu zcela jasně objevilo silueta figury velmi připomínající postavu na turínském plátně. Podle Allena takto klidně mohla být nafocena i mrtvola muže - například někde v horách, kde je podíl UV záření, potřebného k zobrazení, ve slunečním světle zvláště vysoký. A navíc - suchý a studený vzduch by udržel mrtvolu delší dobu v potřebném stavu.
O obrovský rozruch se pak postaral jeden jihoafrický profesor - Nicholas Allen. Ten totiž v roce 1995 prohlásil, že se mu podařilo experimentálně dokázat, jak plátno vzniklo. Pomocí středověkých technologií sestrojil přístroj, který by mu umožnil přenést obraz na plátno. K tomuto účelu vyrobil sochu Krista v životní velikosti a postavil ji na slunce kousek od své laboratoře. Do laboratoře pak zavěsil v temné místnosti plátno napuštěné tekutinou citlivou na světlo. Celý systém pak ještě doplnil čočkou, kterou umístil mezi plátno a sochu.
Po šesti dnech, v nichž bylo plátno osvětlováno, se na povrchu zcela jasně objevilo silueta figury velmi připomínající postavu na turínském plátně. Podle Allena takto klidně mohla být nafocena i mrtvola muže - například někde v horách, kde je podíl UV záření, potřebného k zobrazení, ve slunečním světle zvláště vysoký. A navíc - suchý a studený vzduch by udržel mrtvolu delší dobu v potřebném stavu.Více najdete zde...
http://www.tiscali.cz/mult/mult_center_041002.781884.htmlhttp://en.wikipedia.org/http://www.shroud.com/
Další impuls přišel z jiné strany. Jistý biolog na přelomu století na základě zkoumání rubáše vyřkl teorii, že plátno obarvil pot z Kristova těla. Katolická církev se tehdy jeho závěrů chytila, ale mělo to nečekané důsledky. V Evropě se objevilo dalších 130 podobných relikvií, z nichž některé jsou uloženy po svatostáncích po celé Evropě dodnes. Bylo jasné, že takhle by to asi nešlo. Ani při bližším zkoumání se však nepřišlo na to, jakým způsobem byl obraz postavy na plátno opravdu přenesen.
Další světlo vnesl do případu La Sacra Sidone doktor Yves Delage, který roku 1902 po několika zkoumáních zjistil, že na rubáši jsou stopy balzamovací látky používané v Palestině. V roce 1932 pak prezentoval svůj názor soudní lékař, doktor Pierre Barbet z Francie. Ten mimo jiné zjistil, že postava z plátna má stopy po hřebech na zápěstích - nikoli na dlaních a na chodidlech. Tedy ukřižovaný byl skutečně usmrcen tak, jak se tento trest praktikoval v biblické Palestině. Zajímavé, že?
První skutečná analýza plátna proběhla až o 40 let později. Ujali se jí však dva významní evropští odborníci, profesor Max Frei, expert v oblasti soudního lékařství, a profesor Gilbert Raes, odborník na materiály z univerzity v Gentu. Jejich rozbor tehdy potvrdil starověký původ rubáče a určil i lokaci původu - Střední východ.
Pak se ke slovu dostali i odborníci z NASA, kteří pomocí moderních přístrojů vytvořili trojrozměrnou podobu Ježíše, lépe řečeno muže z plátna, zjistili jeho váhu i výšku.
Během dalších desítek let probíhalo spoustu výzkumů plátna, ale také spoustu výstav a návštěv - např. 13. srpna 1980 při své návštěvě v Turíně si La Sacra Sidone prohlédl dnes už zesnulý papež Jan Pavel II. a na znamení pokory políbil lem plátna.
V roce 1988 proběhla dodnes velmi diskutovaná analýza částí roucha radionuklidovou zkouškou pomocí izotopu uhlíku C-14.
Odebrané vzorky látky (odebrání vzorků vědci dosáhli vůbec poprvé) byly odeslány ke zkoumání třem institucím. Vysoké škole technické v Curychu a univerzitám v Arizoně a Oxfordu. V říjnu byl také znám výsledek - plátno pochází z období 1280 až 1390 našeho letopočtu. Zarážející, viďte? Naučil se uhlík lhát nebo si celou dobu lžou lidé? Kde je pravda?
Zastánci Kristova rubáše totiž zkoušky okamžitě napadli s podezřením, že výsledky byly úmyslně zmanipulovány.
Jedna z teorií říká, že vzorky byly odebrány z míst, která už byla po četných požárech, jimiž plátno prošlo, rekonstruováno. Jiná se odvolává na možnou záměnu vzorků, aby se svět nedozvěděl pravdu. Jaká ale pravda je?
Závěry ikonografů naznačují, že muž z plátna je neuvěřitelně podobný raným uměleckým zobrazením Krista. Novozákonní evangelia, jejichž předpokládaný vznik se datuje do let 70 až 100 našeho letopočtu, tyto teorie potvrzují. Kupříkladu Matouš o Ježíšově pohřbu píše: "Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu..."
Stejně i nález zbytků rostlin na plátně dokazuje to, že plátno patrně pochází z jeruzalémské oblasti. Nepotvrzuje však stáří plátna a neřekne nám nic ani o muži, jemuž se stalo La Sacra Sidone místem posledního odpočinku.
Další impuls přišel z jiné strany. Jistý biolog na přelomu století na základě zkoumání rubáše vyřkl teorii, že plátno obarvil pot z Kristova těla. Katolická církev se tehdy jeho závěrů chytila, ale mělo to nečekané důsledky. V Evropě se objevilo dalších 130 podobných relikvií, z nichž některé jsou uloženy po svatostáncích po celé Evropě dodnes. Bylo jasné, že takhle by to asi nešlo. Ani při bližším zkoumání se však nepřišlo na to, jakým způsobem byl obraz postavy na plátno opravdu přenesen.
Další světlo vnesl do případu La Sacra Sidone doktor Yves Delage, který roku 1902 po několika zkoumáních zjistil, že na rubáši jsou stopy balzamovací látky používané v Palestině. V roce 1932 pak prezentoval svůj názor soudní lékař, doktor Pierre Barbet z Francie. Ten mimo jiné zjistil, že postava z plátna má stopy po hřebech na zápěstích - nikoli na dlaních a na chodidlech. Tedy ukřižovaný byl skutečně usmrcen tak, jak se tento trest praktikoval v biblické Palestině. Zajímavé, že?
První skutečná analýza plátna proběhla až o 40 let později. Ujali se jí však dva významní evropští odborníci, profesor Max Frei, expert v oblasti soudního lékařství, a profesor Gilbert Raes, odborník na materiály z univerzity v Gentu. Jejich rozbor tehdy potvrdil starověký původ rubáče a určil i lokaci původu - Střední východ.
Pak se ke slovu dostali i odborníci z NASA, kteří pomocí moderních přístrojů vytvořili trojrozměrnou podobu Ježíše, lépe řečeno muže z plátna, zjistili jeho váhu i výšku.
Během dalších desítek let probíhalo spoustu výzkumů plátna, ale také spoustu výstav a návštěv - např. 13. srpna 1980 při své návštěvě v Turíně si La Sacra Sidone prohlédl dnes už zesnulý papež Jan Pavel II. a na znamení pokory políbil lem plátna.
V roce 1988 proběhla dodnes velmi diskutovaná analýza částí roucha radionuklidovou zkouškou pomocí izotopu uhlíku C-14.
Odebrané vzorky látky (odebrání vzorků vědci dosáhli vůbec poprvé) byly odeslány ke zkoumání třem institucím. Vysoké škole technické v Curychu a univerzitám v Arizoně a Oxfordu. V říjnu byl také znám výsledek - plátno pochází z období 1280 až 1390 našeho letopočtu. Zarážející, viďte? Naučil se uhlík lhát nebo si celou dobu lžou lidé? Kde je pravda?
Zastánci Kristova rubáše totiž zkoušky okamžitě napadli s podezřením, že výsledky byly úmyslně zmanipulovány.
Jedna z teorií říká, že vzorky byly odebrány z míst, která už byla po četných požárech, jimiž plátno prošlo, rekonstruováno. Jiná se odvolává na možnou záměnu vzorků, aby se svět nedozvěděl pravdu. Jaká ale pravda je?
Závěry ikonografů naznačují, že muž z plátna je neuvěřitelně podobný raným uměleckým zobrazením Krista. Novozákonní evangelia, jejichž předpokládaný vznik se datuje do let 70 až 100 našeho letopočtu, tyto teorie potvrzují. Kupříkladu Matouš o Ježíšově pohřbu píše: "Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu..."
Stejně i nález zbytků rostlin na plátně dokazuje to, že plátno patrně pochází z jeruzalémské oblasti. Nepotvrzuje však stáří plátna a neřekne nám nic ani o muži, jemuž se stalo La Sacra Sidone místem posledního odpočinku.
O obrovský rozruch se pak postaral jeden jihoafrický profesor - Nicholas Allen. Ten totiž v roce 1995 prohlásil, že se mu podařilo experimentálně dokázat, jak plátno vzniklo. Pomocí středověkých technologií sestrojil přístroj, který by mu umožnil přenést obraz na plátno. K tomuto účelu vyrobil sochu Krista v životní velikosti a postavil ji na slunce kousek od své laboratoře. Do laboratoře pak zavěsil v temné místnosti plátno napuštěné tekutinou citlivou na světlo. Celý systém pak ještě doplnil čočkou, kterou umístil mezi plátno a sochu.
Po šesti dnech, v nichž bylo plátno osvětlováno, se na povrchu zcela jasně objevilo silueta figury velmi připomínající postavu na turínském plátně. Podle Allena takto klidně mohla být nafocena i mrtvola muže - například někde v horách, kde je podíl UV záření, potřebného k zobrazení, ve slunečním světle zvláště vysoký. A navíc - suchý a studený vzduch by udržel mrtvolu delší dobu v potřebném stavu.
O obrovský rozruch se pak postaral jeden jihoafrický profesor - Nicholas Allen. Ten totiž v roce 1995 prohlásil, že se mu podařilo experimentálně dokázat, jak plátno vzniklo. Pomocí středověkých technologií sestrojil přístroj, který by mu umožnil přenést obraz na plátno. K tomuto účelu vyrobil sochu Krista v životní velikosti a postavil ji na slunce kousek od své laboratoře. Do laboratoře pak zavěsil v temné místnosti plátno napuštěné tekutinou citlivou na světlo. Celý systém pak ještě doplnil čočkou, kterou umístil mezi plátno a sochu.
Po šesti dnech, v nichž bylo plátno osvětlováno, se na povrchu zcela jasně objevilo silueta figury velmi připomínající postavu na turínském plátně. Podle Allena takto klidně mohla být nafocena i mrtvola muže - například někde v horách, kde je podíl UV záření, potřebného k zobrazení, ve slunečním světle zvláště vysoký. A navíc - suchý a studený vzduch by udržel mrtvolu delší dobu v potřebném stavu.Více najdete zde...
http://www.tiscali.cz/mult/mult_center_041002.781884.htmlhttp://en.wikipedia.org/http://www.shroud.com/
Ještě další informace
(Sagan, 20. 7. 2008 16:15)